Freya poslední dobou cítila, že něco není v pořádku.
Vnitřně věděla, že nemá vše pod kontrolou tak, jako dřív.
Na oko to vypadá, že život plyne, jak má. V práci se daří, s manželem se tolerují. Jenže ke každé malé činnosti se vkrádá jedna nebo dvě skleničky vína. Kdo by to počítal, že?
Přemýšlí, jak vypadají její dny. každé ráno po probuzení se chodí posilnit do skříně, kde na ní čeká schovaná láhev bílého. Jen tak dva, tři loky na nastartování hezkého dne.
Aby ten den byl hezký celý, má připravené zásoby i v kabelce, aby si mohla kdykoliv cucnout v práci, když jí klesá energie, když jí někdo naštve nebo jen tak.
Ještě, že je naproti práci večerka, kde může doplnit zásoby. Před odchodem domů si musí trochu zvýšit sebevědomí, po kterém jí ten kretén doma furt šlape.
"Všiml jsem si, že poslední dobou nosíš v kabelce lahve vína... Proč to tam máš?" Zeptal se manžel.
(Abych to s tebou vydržela) "Nosí mi to klienti... Zapomínám je nechávat v práci v baru," zaraženě odpověděla. Myslela, že o jejím problému nikdo neví.
"Říkal jsem si, jestli se něco neděje. Seš poslední dobou taková jiná."
(Se nediv, když si samá ženská) "Buď v pohodě, jenom toho mám v práci hodně... Jestli ti to nebude vadit, půjdu se teď osprchovat, jsem unavená."
Otočila se se slzami v očích. Styděla se, že musí takhle lhát. Nikdo by to totiž nepochopil.
Konec prvního dílu.